Poprvé u Tinky
červen 2012
Na
tuto návštěvu jsem se těšila již velmi dlouho. Jen se vše muselo
naplánovat díky velkému shonu,který ted vládne nejen u mne. Nemohla
jsem se dočkat, až vyrazím vláčkem na své milované Slovensko. S
Beou a Mirkem "jsme si sedli" od prvního telefonátu a první setkání jen
utvrdilo naše vzájemné sympatie...a já dnes nazývám rodinu Valentových
svou adoptivní rodinou a jsem moc ráda,že osud, náhoda a štěstí mi je
přiválo do cesty. Jejich porozumnění, pohoda a klid mi pomohly v
nejedné težké situaci. Děkuju!!!
Vzala jsem sebou krysařicí holky
(kokřice jely k mé mamce na rekreaci, jak já říkám), které cestu vlakem
zvládly bez problémů. Jediný problém mi asi dělal "lodní kufr",který
jsem velmi těžko přetahovala z vlaku do vlaku. Počasí bylo pomalu jak
na apríla, hlásili i pouhých 6 stupní, tak jsem si říkala,že musím vzít
od každého něco nakonec se to jinam nevzlezlo než do velkého kufru. Ještě že byl aspon na kolečkách...
Již
při vstupu do domku na kraji Povážské Bystrice byl příjemný a
plný pohody, souznění a klidu. Bylo to pro mne překvapením jen z části, tušila jsem,že to tu
tak bude...jak jinak u tak pohodových lidí. Bea využila každý kousek
své zahradky k tomu,aby vykouzlila klidnou a přátelskou pohodu, která
opravdu kouká z každé části nejen zahrady, ale i domu. (přesně můj
styl). Zahradu i dům stráží andělé různých podob. Vše má své místo a
svůj význam. Během těch 4 dní jsem se tu cítila jako doma a nabrala
ztracenou sílu.
  
Přivítání
bylo velké!!!.......a to nejen mezi lidskými členy, ale i mezi psím
osazenstvem. Malá Tinka nejdříve nevěděla, kdo se jí to nakýbloval do
jejího teritoria, ale to trvalo opravdu jen chvilku. Písnička s Arietou
se chovaly jako doma (možná tuší,že tu doma z části jsme) a Tinka si
třeba vzpoměla na rodinná pouta... První den se přeci jen schovávala
za svou milovanou paničku, ale další dny již naplno vyhledávala
společnost obou holek
a bylo vidět, že ji to velmi vyhovuje. Po obědě a
odpolední kávě jsme se rozhodli pro malou procházku. Moc mne
překvapilo, že kousek za domem je hned krásná příroda a malebné kopce,
které
mám tak ráda...
 
Malá
Tiny pobíhala od Písničky k Arietce a mám pocit,že si možná
uvědomila,že tyhle dva podobné tvory zná. Ale co neznala hru krysaříků
a tak zpočátku utíkala do bezpečného klína paničky. Ale již večer
pochopila,že to je opravdu jen hra a s holkama lítala po celém domě.
  
Bea
s Mirkem se mi snažili vymyslet i program, který jsem rozhodně
mít nemusela, protože mi stačilo to,že tu jsem. Ale rozhodně byl velmi
krásný.....opět jsem poznala část svého milovaného Slovensku, ochutnala
BÁJEČNÉ halušky, bez kterých si neumím žádnou návštěvu
představit. Čtyři dny utekly ani nevím jak. Byly báječné, pohodové s
moc fajn lidičkama. .Doufám,že to nebyla má poslední návštěva zde.
Beo a Mirku,ještě jednou moc děkuji!!!!
 
Vododády u Těrchové
 
Krysaříci až po žebříky zvládli terén bez problémů. Pak museli do batohu.
 
Odměna za šplhání.......VÝBORNÉ halušky u Jánošíka.
  |
